Červen 2008

(fakt_upřímně)

29. června 2008 v 20:07 | *pádža* |  (×_×)about me
× Nemám ráda... co nemám ráda nenávidím RASISTY!!!
co lidi mají třeba proti černochům... neříkám že jsou všichni dobří. Ale je to jako s každou jinou rasou. U černochů je ale o to víc smutnější. Jejich podmínky pro žití.. Proto prosím, přidejte se k projektu Unicef - Panenka... Oni umírají na nemoci, které jsou pro nás naprosto normální...

(for_berry)

29. června 2008 v 18:43 | *pádža* |  (×_×)for_you
moe... věčne vychlamaná.... Baruška... :D a eče k tomu je chytráá... :D

(for_lolly)

29. června 2008 v 18:39 | *pádža* |  (×_×)for_you


(_fialka_)

29. června 2008 v 14:30 | *pádža* |  (×_×)story
Tenhle krasne smutný příběh napsala... Monča H.
Je podzim..v parku posedává spoustu zamilovaných lidí,kteří se nadevše milují..jen jedna dívka je tu sama..utíká po spadaném listí a slzy jí tečou po tváři..nejsou to slzy štěstí..jsou to slzy zlého osudu..je na ní vidět smutek-nepopsatelný smutek!Co se jí asi mohlo stát?Nikdo se o ni nezajmá..všichni jsou tak šťastní,že nikoho nezajmá její smutný příběh..
Její myšlenky se střídají v rychlosti světla..je tak mladá..proč zrowna ona?..Před chvílí ještě byla v nemocnici a řekli jí tu strašnou věc:ZEMŘEŠ!!..věděla,že ten čas se blíží..její konec života tu bude za nedlouho..ona vlastně přesně ani neví..bude tu hodinu,den,měsíc,rok?..doktor se jí to chystal říct,ale ona to nechtěla vědět!..nechtěla slyšet kolik jí zbývá času..nevydržela by to..utekla z nemocnice,běžela přes silnici,slané slzy jí stékaly proudem,slyšela troubení aut,ale bylo jí jedno jestli umře..stejně to musí přijít..troubení už nevnímala..byla jako v tranzu..jen utíkala přes park,viděla všechny ty šťastné lidi a bylo jí na umření..už to nemohla zvládnou..doběhla na konec parku..na své oblíbené místo-sem chodívala s maminkou,když byla ještě malá a hlavně..když byla její matka na živu..
"Proč zrovna já?Proč musím umřít?..sem přece tak mladá..zítra mi má být patnáct..ale dožiji se toho vůbec?..nechci jít domů..nechci slyšet ty řeči,že vše bude dobré..NIC UŽ NEBUDE DOBRÉ!!Já umřu..nikdo to nemůže pochopit..Mám ze smrti takový strach..Nikdy jsem si nevážila toho co sem měla,to,že žiju sem brala jako samozřejmost,ne jako dar..proč to tak musí být?Nikdy už nepoznám tu pravou lásku..nikdy jsem nikoho nemilovala..už to tak zůstane na věky věků..PROČ?.."
Začalo pršet a setmělo se..ona schoulená v listí pod stromem jen plačíc sténala a nevěděla,co má dělat..všechen ten stres jí unavil..a ona usnula...zamilované páry se odebrali domů v parku nezůstalo ani živáčka..snad až na skoro patnáctiletou dívenku,která byla v hlubokém spánku a kapky deště ji smáčely čím dál tím víc..A přece se tu objevil ještě jeden člověk..S jeho vkočením do parku přišlo i sluníčko..bylo ráno...dívka se vzbudila..ten chlapec jí připadal jako štěstí samo..ale nebyla schopná promluvit..jen seděla a upřeně koukala..
"Ahoj,co se ti stalo,"vyrušil ji příjemný hlas onoho chlapce..Dívku jako by náhle opustil smutek a celá oplývala štěstím..Jen na něj pohlédla..ale on pochopil.. na její tváři se po dlouhé době objevil úsměv,trochu smutný,ale upřímný..Chlapec věděl,že krásnější úsměv nikdy neviděl..okouzlila ho,věděl,že je to jeho osudová láska..mohlo mu být něco přes 16let,ale věděl,že ona je ta pravá..i ona měla ten pocit..
Podal jí ruku.... a už ji nepustil..mlčky šly po parku a věděly,že jsou si souzeni...Neznali jméno toho druhého,ale znali jeho duši..když bylo kolem poledne..konečně na ni promluvil:"Nikdy jsem nepotkal nikoho,kdo by vyzařoval tak jako ty..připadáš mi velmi smutná..muselo tě potkat něco strašného,i mě potkalo..ale myslím,že když budeme spolu vše překonáme.." Objala ho..Cítila úžasný pocit,konečně se zamilovala...na to,že v blízké době zemře úplně zapomněla..Podívali se jeden druhému do očí a on ji políbil..byl to krásný dlouhý polibek..připadalo jí to jako věčnost..kéž by to tak mohlo být na pořád..Když se začalo stmívat konečně promluvila:"Byl to nejkrásnější den mého života..dnes je mi patnáct let a vím,že ty jsi mé štěstí!"Pustila jeho ruku..políbila ho na tvář..podívala se na zem..vzala do ruky klacek a vyryla do cestičky v parku telefoní číslo a řekla:"Zavolej zítra večer na toto číslo..miluji tě..Mám ráda fialky..moc ráda..!" A s těmito slovy odešla..Kluk stál strnulý v parku a nechápal,co znamenaly její slova..jen věděl,že ji miluje a nikdy ji nechce ztratit..
Uplynul další den..blížil se večer a chlapec byl šťasten,že uslyší v telefonu hlas své dívky..zjistil ale,že číslo si nezapsal..podíval se ven..pršelo..nevěřil vlastním očím..vyryté číslo určitě zmizelo..ale to nemůže být pravda..osud by to tak určitě nenechal..jen v tričku utíkal po deštivé cestě do parku a uviděl to místo-jen jedno číslo se smylo...zkoušel všechny kombinace..ty čísla neexistovaly..až na jedno.."PROSÍM?..tady vrchní sestra Nováková..stalo se něco,"ozval se hlas nemocniční sestry..Kluk byl překvapen,ale nedalo mu to a řekl:"Neznáte náhodou..,"v tom okamžiku si uvědomil,že nezná její jméno..Položil sluchátko a se slzami na krajíčku vstoupil do nemocnice..běžel za onou sestrou z telefonu.."Dobrý den..Nebyla tu taková dívka..Vlasy jako havran..střední postavy..její oči jako by procházely skrz člověka.."Sestra ho přerušila:"Ano..přesně taková dívka tu byla.." ..".A kde je ted,"zajímalo mladíka..."Zemřela!" Tato slova probodla chlapce jako ostrý nůž..takovou bolest ještě nikdy nezažil..jako by mu puklo srdce..spadl na zem..a stále dokola opakoval:PROČ?PROČ?PROČ?..pak jako by ulehl do hluboké¨ho spánku a slyšel její hlas z dálky:"Neumírej..ty musíš žít..já věděla,že zítra umřu..něco mi to říkalo..s tebou sem prožila ty nejkrásnější okamžiky mého života..nezapomeň na mě..miluji tě..ale neumírej..ne teď..teď nesmíš..život je dar,kterého si člověk musí vážit...bojuj..Tvá >>Fialka<<!"
Uplynulo již 5let od onoho dne,kdy slyšel naposled její hlas..Teď stojí u jejího hrobu..již 5let-každý den-nosí na její hrob fialky..každý den..nové a nové..navždy bude v jeho srdci..pochopil,že život je zlý..ale vždy vysvitně nějaký dobrá stránka..a to ví jen díky ní...ale proč právě ona zemřela..sakra PROČ?

(může_za_to_křižovatka)

29. června 2008 v 14:20 | *pádža* |  (×_×)story
Je sychravé podzimní odpoledne, ulicemi plynou davy nevšímavých, ustaraných a tak neskutečně monotónních lidských postav. Všechny jsou zabrány do svých vlastních starostí všedního, ničím nezajímavého dne. Nikdo si nevšimne dívky kráčející středem té živé masy. Dívky s nepřítomnýma, uplakanýma očima. Nikdo se na chvíli nevytrhne z každodenního stereotypu. Nikdo se nezeptá, zda nepotřebuje pomoci, zda je vše v pořádku. Dívka bezmyšlenkovitě kráčí ulicemi. Už není schopna přemýšlet, ne, teď už ne. Její mysl zůstala na té křižovatce. Stále před očima vidí jeho krásné modré oči a nádherně tvarované rty, jak se s ní ač nerady, pro dnešek loučí a zároveň slibují další krásné zážitky. Ani jeden však ještě netuší, že je to naposled. Naposled v tomto životě. Naposled v tomto světě. Naposled co se mohou vzájemně podívat do očí a říct si ta dvě magická slůvka. "Miluji tě" řekne mladík a jeho tvář se rozzáří v láskyplném úsměvu. "Však já tebe taky" odpoví skoro rutinně dívka. Kdyby jen tehdy tušila. Auto se pomalu rozjíždí. Dívka odchází směrem k nedalekému domu. Už zavírá domovní dveře. Najednou uslyší strašnou ránu, zvuk rozbitého skla a nepřetržitý zvuk klaksonu. " Tome néééééé!!! Doběhne na křižovatku, kde už se tvoří hlouček všudypřítomných čumilů. "Zavolejte někdo záchranku, prosím rychle! Tome no tak prober se, prosím! Už je pozdě, mladík už nevnímá všechno to dění kolem něho. Nevnímá marné snažení záchranářů o jeho život. Nevnímá slzy své milované. Dívka stojí na rohu křižovatky a dívá se za černou dodávkou. Zhroutil se jí život. Chtěla mu toho tolik říct, jak moc s ním byla šťastná, jak milovala jeho velké hnědé oči, krásné rty, jeho bezchybnou povahu. Proč jen se to muselo stát, proč nám?! Miluji tě, Tome! Dívka prošla snad už celé město, už nemůže přemýšlet, nejde to! Najednou se ale znovu ocitla na té křižovatce. Tady. Tady se to stalo. Tady se jí zhroutil celý svět! Ale za okamžik budou zase spolu, pomylela si... "MILUJI TĚ" vykřikla dívka a vstoupila do silnice...

(zatracený_kámen)

29. června 2008 v 14:15 | *pádža* |  (×_×)story
Podívala se naposledy z okna...prosila ať se příjde...! On jediný ji mohl pomoci...od otce,od života,od smrti....stále pevně věřila že příjde! Čekala....čekala týden, dva, měsíc! Bolestivě snášela tvrdé a hrubé rány jejího nevlastního otce s myšlenkou na něj, že za ní ten den přijde, že ji stále miluje, že ji vrátí svoje srdce...! Seděla na posteli a hrdě zadržovala slzy....věděla...že NEPŘIJDE. Podívala se naposledy z okna, kde nedávno pršelo a odešla...šla a šla. Nevěděla kam, bylo ji to jedno...k tomu aby snášela dál rány otce ji už nestačila pouhá myšlenka na něj, neměla pro co žít!!! Najednou se zastavila před velkým stromem...stromem který se najednou objevil na prázdné louce....stromem na kterém bylo neznámé lanko....A byla rozhodnutá! Postavila se na kámen pod lanem a dala si kličku okolo krku. Naposledy prosila ať přijde za ní...aby ji zachránil, vrátil ji jeho srdce, důvod proč žít...Koukla se nahoru, na zatažené nebe a uviděla JI (smrt). Už tam na ni čekala, čekala až ukončí svůj život! Natáhla k ní ruku... Stačí tak málo, jen kousíček k smrti! A v tom ho z dálky spatřila. Byl na druhém konci louky a vyděšeně na ni koukal. Blikla v ní jiskřička naděje....byla tak blízko k smrti.....začala JI naléhavě prosit aby mu mohla aspoň pohlédnout do tváře! ONA na ni jen pohlédla a zmizela. Stála tam dál a mlčky koukala, jak tam její láska stojí. Proč nejde blíž?? ptá se sama sebe. Natáhla k němu ruku....,,Je pozdě, moc pozdě...."špitla. Věděla, že ONA se vrátí....že pro ni přijde! A měla pravdu, vedle ní ONA stála, a čekala....,,JE ČAS " řekla a natáhla k ní ruku. ,,Ne, ještě ne, on mě zachrání, on mi svoje srdce vrátí!" prosila JI . A opravdu, šel pomalu k ní. Byla šťastná...přišel! ONA ale nechala ruku nataženou a udělala letmý pohyb prstu k sobě...Kluk roztáhl náruč, a ona plně rozhodnuta chtěla jít k němu. Kámen, na kterým stála byl ještě kluzký od deště a ona...sklouzla se jí noha, dotkla se JI a........ visela. Před očima se jí mlžilo, jen malou škvírečkou v zamlžených očích koukala na svojí lásku, která k ní běžela a něco volala. Nic neslyšela, nic necítila, všechnu sílu dávala do svých očí, aby zůstaly otevřené...aby ho mohla vidět!! Toho, kvůli kterému tady je, kvůli kterému je teď s NÍ...lano ji řeže to krku, vlasy ji vlají do obličeje, malá škvírka kde ho vidí mizí v dáli. ,,MILUJU TĚ "uslyší od něj ty nejhezčí slova na světě...a pak je ticho, hluboké ticho...nic necítí, nic neslyší, nic nevidí......nemá oči......nemá život....Neví, že její láska stojí u její mrtvoly a brečí...brečí a v rukách svírá svoje srdce které ji chtěl dát, brečí a prosí o odpuštění, brečí a křičí....křičí svou bolest! Křičí, že nepřišel dřív...že ji nezachránil! Křičí, že to bez ní nezvládne, že ji miluje, že se bál přijít dřív...bál se že ji zlomil srdce!!!Nevěděl že to srdce se snažila držet i přes rány otce pohromadě....kvůli němu!! Křičí, brečí, prosí, miluje ji....Ale to už ona neví..........NIKDY TO UŽ NEBUDE VĚDĚT!!!

(zákeřný_balící_papír)

29. června 2008 v 14:12 | *pádža* |  (×_×)story
Byl jednou jeden chlapec, který se narodil s nemocí. Byla to nevyléčitelná nemoc. V 17 letech mohl každou chvíli umřít. Žil stale jen stáhnuty v domě, pod dohledem sve matky. Jednou už toho ale mel dost, a tak se rozhodl, jednou jedinkrat si vyjit. Poprosil svou matku o dovoleni a ona mu to umožnila. Kdyz se prochazel svou ctvrti, viděl mnozstvi obchodu.Kdyz sel okolo obchodu s hudebninami, uvidel nadherne devce, asi v jeho letech. Byla to laska na prvni pohled. Otevrel dvere a vstoupil dovnitr. Nedival se po nicem jinem, jen po ni. Stale vice se blizil k prepazce, kde stala. Podivala se na nej a s usmevem se zeptala: "Muzu vam nejak pomoci?" Behem toho si myslel, ze je to ten nejpeknejsi usmev, ktery ve svem zivote videl. Pocitil potrebu ji polibit prave v tomto momentu. Koktave ji odvetil:Ano, eeehhh, uuuhhh... rad bych koupil jedno CD.Bez premysleni, vzal prvni CD, ktere uvidel a zaplatil."Chces to zabalit?" zeptalo se devce zase s usmevem. Odpovedel ze ano, a kyval souhlasne hlavou; ona sla dozadu a pak prisla se zabalenym balickem, ktery mu predala. On si jej vzal a opustil obchudek. Odesel domu a od toho dne navstevoval tento obchod kazdicky den, aby koupil nejake CD. To devce stale balilo jednotlive CD a on si je pak vzal domu, polozil je nerozbalene do supliku. Prilis se stydel, nez aby pozval to devce, aby si s nim vysla. Ackoliv uz to zkousel, neslo mu to. Jeho matka se pokusila ho v tom povzbudit, aby se dalsi den odvazil, a on se chytl za srdce a, ... a vysel odvazne k obchodu. Koupil si CD a jako vzdy ho dostal zabalene. Vzal CD a kdyz se ona nedivala, rychle ji nechal na pultu listek se svym telefonnim cislem a vybehl z obchodu ven. ......Crrrrrr !!!Matka zvedla sluchatko: "Ano?", byla to ona, ptala se na jejiho syna; matka naprosto zničena začla plakat a rekla: "Ty to nevis? ... Vcera zemrel." Bylo prilis dlouho ticho, az na plac matky, ktery se v sluchatku ozyval. Pozdeji vstoupila matka do pokoje sveho syna, aby si jej připomela.Rozhodla se zacit s tridenim jeho veci. Otevrela suplik a k jejimu prekvapeni se tam tycily hory CD, ktere nebyly ani rozbalene. Byla zvedava, bylo tam tolik k videni a ona se nemohla udrzet:Vzala jedno, sedla si na postel a zacala rozbalovat CD a nasla u nej prilozeny i kus papiru. Matka ho vzala do ruky a zacla cist. Stalo na nem:"Ahoj!!! Jsi fakt mily, chtěl by sis se mnou někdy vyjit? Mám tě rada.... Sofia." S hlasitou emoci otevrela matka jeste jedno CD, a i z nej vypadl list papiru, ze vsech balicku ....... na vsech bylo napsano to same.

(smutný_příběh_o_lásce_)

29. června 2008 v 14:06 | *pádža* |  (×_×)story
O.k tendle je známej...ale i tak smutnej
kluk - Dnes jsem tě postrádal ve škole, kde jsi byla?
Děvče- Jo… musela jsem jít k doktorov
Kluk - [Oh] Vážně? Ty?
Děvče - Nic zvláštního.. každoroční prohlídka
Kluk - [Oh]
Děvče - Tak… co jsme dnes dělali v matice?
Kluk - Nic ti neuteklo.. jen spoustu zápisků
Děvče - OK dobře
Kluk - Jo….
Děvče- Hej .. mám otázku..
Kluk - ok , Ptej se
Děvče- Jak moc mě miluješ?
Kluk - Víš že tě miluju víc než cokoliv!
Děvče - jo…
Kluk - Proč ses ptala?
Děvče- ….>mlčí<…….
Kluk - Je něco špatně?
Děvče- Ne, všechno je v pořádku
Kluk - Dobře
Děvče - Jak moc ti na mě zaleží?
Kluk- Chtěl bych ti dát celý svět v deru srdce kdybych mohl..
Děvče- Chceš?
Kluk - Samozřejmě že ano! povzdech< je něco špatně?
Děvče - Ne všechno je v pohodě
Kluk - Určitě?
Děvče- Ano
Kluk - Dobře.. já doufám..
Děvče - Chtěl bys pro mě zemřít?
Kluk - Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil miláčku.
Děvče - Opravdu?
Kluk - Kdykoliv. Ale teď vážně , není něco špatně?
Děvče - Ne.. Já sem v pohodě, ty si v pohodě , my jsme v pohodě, všechno je v pohodě.
Kluk - ….. ok
Děvče - Dobře.. musím jít uvidíme se zítra ve škole
Kluk - Dobře .. Ahoj.. MILUJU TĚ
Děvče - …. Taky tě miluju , pa
DALŠÍ DEN VE ŠKOLE
Kluk - Čau, neviděl si dneska mojí holku?
Kamarád - ne
Kluk - >povzdech<
Kamarád - Ani včera tu nebyla
Kluk - Já vím… Celou noc měla bsazeném telefon..
Kamarád - Hele vole tak víš jaký holky někdy jsou..
Kluk - jo.. ale ona ne
Kamarád - Nevím co ti mám ještě říct …
Kluk - Tak dobře.. Musím jít na Angličtinu , uvidíme se po škole
Kamarád - ok , já jdu na chemii
TU NOC crrr-crrr-crrr-Děvče - Prosím?
Kluk - Ahoj Děvče - [Oh] čau
Kluk - Ty jsi dnes nebyla ve škole?
Děvče - [Oh] Musela jsem jít na nějaký vyšetření
Kluk - Jsi nemocná?
Děvče - Hmm …. Musím jít, na druhé lince mi volá máma
Kluk - Počkám
Děvče - Může to trvat dlouho.. zavolám Ti později
Kluk - Dobře… Miluju Tě miláčku>>Hodně dlouhá pauza<<
Děvče - (se slzou v oku) podívej, budeme se muset rozejít
Kluk - Cože???
Děvče - Je to to nejlepší co pro nás teď můžu udělat
Kluk - jo?
Děvče - Miluju tě
>>klik<< ((položení sluchátka))
DĚVČE NEBYLO VE ŠKOLE 3 TÝDNY A NEZVEDÁ TELEFONY
Kluk - Čau vole…
Kamarád - čau
Kluk - Co se stalo?
Kamarád - Nic.. hele mluvil si se svojí ex?
Kluk - ne
Kamarád - Takže si neslyšel?
Kluk - Neslyšel co?
Kamarád - Hmm , nevím jestli bych měl být ten co ti to řekne
Kluk - Vole! Co to kurva… MLUV!!!
Kamarád - [Oh] … zavolej sem 433-555-3468
Kluk - ok PO ŠKOLE KLUK VOLÁ NA TO ČÍSLO
Hlas - Dobrý den, okresní nemocnice , sesterské oddělení
Kluk - [Oh] musel sem si splést číslo … Sháním svojí kamarádku
Hlas - Jaké se jmenuje pane?
((Kluk dává informace))
Hlas - Máte správné číslo, to děvče je jednou z našich pacientek
Kluk - Opravdu?? Co se stalo? Jak jí je?
Hlas - číslo jejího pokoje je 646 budova A , oddělení 3
Kluk - CO SE STALO?
Hlas - Prosím přijďte a můžete ji vidět
Kluk - POČKEJTE! NE!
-tůůůůůůt--tůůůůůůt-
KLUK JDE DO NEMOCNIC..DĚVČE LEŽÍ NA NEMOCNIČNÍ POSTELI
Kluk - Panebože! Jsi v pořádku?
Děvče - ……….
Kluk - Miláčku! Mluv se mnou!
Děvče - Já…
Kluk - Ty co? Ty CO?
Děvče - Mám rakovinu… a žiju na přístrojích
Kluk -…….. (strašně moc se rozpláče ) …….
Děvče - Dnes mi ty přístroje odpojí ….
Kluk - CO??
Děvče - Chtěla jsem ti to říct.. ale nemohla jsem
Kluk - Neřekla si mi to?!
Děvče -Nechtěla jsem ti ublížit
Kluk - Ty mi nikdy nemůžeš ublížit!
Děvče - Chtěla jsem jen vidět že cítíš to stejné co já .
Kluk - ??
Děvče - Miluju Tě víc než cokoliv! Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl.. Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil .
Kluk - ……
Děvče - Nebuď smutný , miluju Tě a pořád tady budu s tebou
Kluk - Tak proč si se se mnou rozešla?
Sestřička - Mladý muži.. návštěvní hodiny jsou u konce
KLUK OPOUŠTÍ POKOJ..DĚVČE JE ODPOJENO OD PŘÍSTROJŮ A UMÍRÁ:Ale co chlapec neví je proč mu děvče kladlo ty otázky, chtěla aby to řekl na poslední chvíli, a rozešla se s ním jen proto že věděla že jí zbývajé pouze 3 týdny.A myslela si že ho tím ušetří trápení když se rozejdou než umře.DALŠÍ DEN:Chlapec byl nalezen mrtvý se zbraní v ruce se vzkazem...Promiňte.... ale já za ní musím...

(spousta_otázek)

29. června 2008 v 13:50 | *pádža* |  (×_×)about me
× Proč Pádža? Tak jelikož jsme jednou ve škole dělali blbosti a četli české texty anglicky tak ... když se přečetlo Pája ... vznikla z toho Pádža...
× Proč Johnny Depp? Jelikož je to nejkrásnější herec... a uplně nejlíp zpívá.... když jsem poprvé viděla v televizi reklamu na Piráty z Karibiku... pronesla jsem: "Bože.. to je tlama...!" Ale v průběhu filmu ta "tlama" byla hezčí a hezčí.... a až byla naprosto krásná.... a když jsem zjistila že hrál i chudinku Střihorukého Edwarda... myslela jsem že umřu (u toho filmu pravidelně brečím)
× Proč Slzy slunce? Hodně lidí říká, že to byl uplně trapný film... o.k .. každý má svůj názor.... ale prostě já zbožnuju černochy...a ten film... byl prostě síla......
× Proč tak barevný blog? Když jeden kámoš otevřel můj blog řekl: "Co se ti stalo??" A já ho chápu! On si mně pamatuje jako černou, smutnou.... prostě holku v pytli... ale zněma je život... a tak velká změna vás slušně nakopne... prostě *NEŘEŠ A ŽIJ*
× Proč mám ráda motta? Protože některé jsou extra pravdivé... a prostě dodávají mi sílu... tak třeba teď se mi hodně líbí: Jsou lidé, kteří vstoupí do našich životů a rychle zase zmizí. Někteří však chvíli zůstanou a zanechají v našich srdcích nesmazatelné stopy a my už nikdy, nikdy nebudeme stejní..... mno tak to je motto z te skupiny... extra pravdivých...
×Proč Shakespeare? On je naprosto...boží... ani nevím kolikrát jsem přečetla Romea a Julii.. a nebo Hamleta... Být či nebýt to je otázka, je důslednější boha krvavého od ran a šípů zlého osudu, či ozbrojit se proti moři bě, pak vzbouřit se a navždy spát..nic víc a už nikdy nepoznat co je to slast... jo jsem maniak ...
×Proč BŽÚÚÚÚÚ? Tak ono to bylo původně bžúm, předělala jsem to na bžúúú a vzniklo to tak... zhe jsem měla "kamaráda" který uplně zbožnoval jednu starou skupinu... mě to přišlo naprosto rozkošné.. pak jsme se nějakou dobu neviděli a on už přesedlal na moderní a celkem o dost tvrdší styl a cigarety .... a jak jsem to zjistila... najednou to nebyl ten hodný kluk... který... prostě to neby on nebyl to ten co jsem si ho vysnila... ( a veř te ze předtím byl..teda skoro) no a první co mě napadlo bylo ... BŽÚÚÚ .. .je taky vlastně označení DOST DIVNÝ.....
×Proč nee hudba? No tak vlastně tohle jsem řekla už předtím.... mě hudba nikdy moc nebrala... teda jako jasně bere mě...ale ne tak že bych byla vysazená na jednu skupinu nebo tak nebo třeba žánr.... já toho poslouchám hodně ale většinou to má společné bud to že jsou veselé nebo smutné.....
a pokud máte další otázky..... pište... :D

(_zmrzlina_)

29. června 2008 v 13:09 | *pádža*
× Zmrzlina
http://www.pregel.cz/img/f25_medova_zmrzlina.jpg Zmrzlina je chlazený nebo mražený výrobek (původně z mléka a smetany) Řekové měli sníh a led ochucený medem nebo ovocnou štávou... to byla první zmrzlina.
jsou hlavní druhy zmrzliny:
× mléčná - ta má min. 2,5 % mléčného tuku, a nesmí obsahovat rostlinný tuk
× smetanová - ta obsahuje min. 8% mléčného tuku, a nesmí obsahovat rostlinný tuk
× rostlinná - používá se min. 5% rostlinného tuku
× vodové - neobsahují tuk
× ovocné - vyrábí se z vody nesmí obsahovat tuk a je v nich min. 15% ovocné složky
× sorbet - min. 25% ovocné složky, nesmí obsahovat tuk
zmrzliny mají nejrůznější příchutě... moje nejoblíbenější je mrkvová, čokoládová s chilli a vanilková

(ja_vím_že_jsou_smutný)

29. června 2008 v 10:20 | *pádža* |  (×_×)story
o.k tohle je veselý, barevný blog... ale ja to sem musím dát... protože.... to je tak smutný...až je to.... smutný.... ( jo a jsou z kopírované)

(the_best_motto)

28. června 2008 v 22:14 | *pádža* |  (×_×)motta
× Neper se, život Ti dá na hubu sám!
× Člověk musí jenom jedno - ZEMŘÍT.
× Snažím se dostat nahoru. Proč? Aby mě zas někdo srazil dolů!
× Žít jinde a jinak neznamená zapomínat.
× Oko za oko a svět bude slepý.
× Já nejsem soudce, porota, ani žalobce, já jsem pouze verdikt.
× Když už nemáš žádnou naději, vymysli si ji!
× Žít neznamená přežívat. Žít znamená si užívat!
× Vy všichni jste blbci a já letadlo... všichni říkají, že jsou letadla a jenom já jsem ponorka!!!
× Není důležité vyhrát, ale nas*at toho,kdo vás porazil!
× Nevyhraje ten, kdo je lepší, ale ten, kdo na to má.
× Život je kámoš a hajzl a šmejd...
× Život je boj, tak bojuj - ALE FÉROVĚ !!!
× Znáte snad někoho čestnýho, kdo žil šťastně až do smrti?
× Život jsi dostal zadarmo, reklamovat ho nemůžeš!
× I pád na držku je pohyb dopředu
× Udělej něco! Utíkám ti... Tvůj život